Právě přečteno: Radikální otevřenost, Kim Scott

radical candor

Běžně bych asi nesáhla po knize, která má poněkud click-baitový název, a navíc zmiňující, že bude dělat něco radikálního. Nicméně poté, co mi ji nezávisle na sobě doporučili asi 3 lidé, jsem se rozhodla, že jí šanci dám a…spoiler alert? Jsem za to ráda.

Kim vedla týmy v Googlu, Applu i Twitteru více než 25 let s ve své knize popisuje právě to: jak dobře vést či chcete-li, jak být dobrý šéf. A i když šéfem nejste, dozvíte se minimálně co od něj očekávat a spoustu dalších tipů.

Kniha se jmenuje radikální otevřenost, což je metoda, která celou knihu stmeluje jako jeden z principů dobrého šéfování. Mně osobně však přišly mnohem přínosnější praktické rady, nástroje a techniky, jakými se vyzbrojit, aby člověk nezešílel, ale zároveň byl v práci opravdu dobrý. A ty využijete i z pozice, kdy nejste ničí šéf. 

Je třeba se samozřejmě zmobilizovat kritické smýšlení a z rad, které Kim dává si vybrat to, co vám opravdu dává smysl (třeba v našem socio-ekonomickém kontextu), ale to samozřejmě nechám na vašem úsudku.

Zajímají vás témata a myšlenky, které jsem si v knize podtrhla? Jestli ano, čtěte dál!

Jsem féf = vytvářím si vztahy = osobně se o lidi zajímám

Kdo se poprvé stal šéfem má jistě spousty obav, jak novou roli zvládne.

Často se noví šéfové tolik bojí, že své podřízené budou mikromenežovat až se stane opak–začnou je spíše ignorovat. Proto občas ta omílaná manažerská poučka „najmout správné lidi a nechat je být“ nefunguje. Představte si, že by se to aplikovalo na manželství: stačí si vybrat tu spravnou osobu a pak s ní netrávit příliš mnoho času. Úsměvné, že? Jako šéf je třeba být partnerem, ne mikromanažerem. A to je samozřejmě časově náročné.

Jak vytvářet týmy a jak o ně pečovat

Tým potřebuje stabilizátory (“rockstars”) i akční drivery (“superstars”). Každý to má jinak a každý má jiné tempo i jinak strmou trajektorii růstu. Proto je zcela ok být dlouho na stejné pozici a raketově se neposouvat. Občas pro člověka prostě není ani správný timing na nové výzvy (například nadcházející rodičovství atd). 

Zároveň ale máme tendence oceňovat především ty, kteří zdolávají jednu výzvu za druhou a rychle se posouvají. Pravda je asi někde tam, že bez těch stabilních článků bychom tým nikdy neudrželi. Jo a pozor, ocenit neznamená jen povýšit. povýšení často uvede lidi do role ve které se necítí nebo se tam nehodí. Zkuste jim třeba zvýšit plat. Důležité je si lidi nezaškatulkovat navždy. Lidi se mění a naše názory by se měly přizpůsobovat nové realitě. 

Kim opravdu hodně, hooodně zdůrazňuje důležitost osobního zájmu o vaše zaměstnance. Poznejte jejich zájmy a (upřímné!) kariérní směřování. Tím ‚upřímné‘ narážím na otázku typu “Kde se vidíte za 5 let?”. Jo, to už je opravdu outdated. Lidi vám nejspíše řeknou jen to, co chcete slyšet (“Přeci tady v této firmě!”), než to, co doopravdy chtějí (“Chci založit bio farmu”).

Ptejte se na jejich životní příběh, ptejte se na minulost. Co je motivuje? O čem sní? Zkuste je pobídnout ať s vámi nasdílí 3-5 různých vizí, jak by podle nich mohl vypadat vrchol jejich kariéry. Úkolem šéfa je se zamyslet jak jim může pomoct těch snů dosáhnout. Jaké pracovní příležitosti jim může nabídnout, aby z toho těžili i při budování svých snů?

A toto je důležité: Není cílem zaměstnance udržet ve firmě (to má být jen vedlejším efektem), ale docílit toho, aby pro ně byla práce smysluplná a uspokojující. ❤️

Prostor, kde kvetou inovace

Máte v týmu bandu super lidí, pečujete o ně, všecko je báječné. Ne vždy se ale podaří, že se všichni chtějí vyjadřovat k různým tématům a je na vás vymyslet jak těm mlčenlivějším dát hlas. Kim popisuje, že klíč úspěchu podle ní je, aby ve firmě vznikl bezpečný prostor vyjadřovat nové nápady, problémy a stížnosti a vy měli možnost na ně rychle reagovat a taky vysvětlit, proč se věci třeba nehýbou tak rychle. Pokud je toto zcela mimo vaše časové možnosti, zvažte vytvoření inovačního týmu. Konkurenční výhodu firmě většinou nezajistí jeden velký nápad, ale velké množství menších inovací. 

Side note: V Googlu zaměstnanci mohou věnovat 20% času v práci inovacím. Jeden z inovačních projektů byl například i Gmail. 

Komunikace, diskuze, soft skills

Další velké téma je komunikace a všechny tyto měkké věci. Jak jinak. Máte nápad? Stížnost? Je třeba vše komunikovat tak jasně, aby se to nedalo nepochopit. Představte si leštičku na kameny–když ji pustíte, je to hodně rámusu a hodně tření, ale potom vidíte, že se z drsných kamenů staly oblázky. Tato paralela se snaží vyjádřit, že bez tření to občas nejde a není důvod se mu snažit za každou cenu vyhnout. Trocha diskomformu v diskuzích může fungovat jako dobrý leštič nápadů. Ale pozor, ani v leštičce by ty kameny neměly zůstat příliš dlouho. Vše má své meze. 

Leštička kamenů. Magic 🙃.

Jak takové diskuze vést a na co si dát pozor?

  • diskutujte o nápadu a ego nechte za dveřmi. zaměrte se na fakta
  • připomeňte cíl, koordinujte a přimějte lidi nesouhlasit!
  • dejte si pauzu. lidé raději ukončí debatu dřív když mají hlad, jsou unavení nebo je ovládnou emoce
  • bavte se. použijte humor. lidé zrcadlí vaši náladu a tón.
  • poznejte účastníky diskuze a přizpůsobte tomu debatu
  • dejte najevo, kdy diskuze skončí. co se má stát, aby diskuze skončila? je tam nějaký timebox či deadline?
  • mějte na paměti, že když je diskuze nepříjemná, mají lidi tendenci ji ukončit a rozseknout, ale i tyto diskuze vedou k rozvoji těch, kteří se jí účastní

Konkrétní nástroje a techniky

Kim taky sype z rukávu spoustu různých praktických tipů, které mohou přinést do práce (a potažmo do života) víc radosti a konkrétní činnosti, díky kterým budete dobrým lídrem. 

Tyto body jsem si napsala:

Me-first. Být vyrovnaný, stabilní a zdravý jako základ pro cokoliv dalšího. Když se nestaráte o sebe, nemůžete se starat o druhé. Nesnažte se za každou cenu odklánět váš osobní život od pracovního světa. Prolínají se mnohem více, než si přiznáváme, tak to spíš zkuste naopak lépe integrovat.

Večeře s rodinou v pracovním kalendáři. Pracujte s kalendářem. Pokud je pro vás důležité, abyste strávili večeri doma s rodinou, vyblokujte si v kalendáři i cestu domů, aby vás nikdo “nepřepadl” meetingem. Klidně předstírejte že spěcháte na vlak. Nerušte schůzky, které máte sami se sebou a nedopusťte, aby vám tam lidé něco naplánovali.

Pokud s lidmi pracujete jako s kolečky ve stroji, nic víc od nich nečekejte. Vzdejte se jednostranné autority.

Lidi nejvíce poznáte v denní rutině. Ne na vánočním večírku. Ve skutečnosti, pokud večírky pořádá management, může to působit povinně (i když jsou označeny jako nepovinné). Volný čas (víkendy, čas po práci) je vhodný využít pro udržení si vlastní rovnováhy a strávit ho spíš s rodinou. Někdy své lidi neodměníte tím, že jim uspořádáte teambulding, ale že je necháte jít domů…

Mějte se svými podřízenými 1:1 čas. Budujte důvěru.

Žijte své osobní hodnoty. Ale nenuťte ostatní, aby je veřejně sdíleli (např. nějakým cvičením), je to jejich soukromá věc. Pokud je jim to nepříjemné, budou pravděpodobně lhát. Vztah si můžete vybudovat i bez ohledu na světonázor a hodnoty.

Emoce jsou stejně nakažlivé jako bacily. Pokud vás něco hodně rozhodí a nejste ve své kůži, vemte si raději den volna. Nesnažte se ovlivnit emoce ostatních. Emoce na pracovišti vždy byly a budou v různé podobě. Přijměte je, uznejte pocity, ptejte se, poslouchejte, projevte soucit. Soustřeďte se na ně, ne na sebe. Řekl vám někdo někdy v práci “Neber si to osobně”? Mně ano a fakt to nijak nepomáhá 🙃.

Místo koukání na sebe zkuste procházku. Bude to tak nějak “víc jako partneři”.

Říkejte si o upřímný feedback. Trvejte na tom, aby byla diskuze otevřená. Negativní pocity přijdou a nesnažte se jim bránit. Kritiku, co dostanete, nekritizujte a neobhajujte se. Ptejte se, ale nepodceňujte ji. Vaším úkolem je naslouchat a porozumět. Kritiku oceňte nebo odměňte, abyste ji v budoucnu zase slyšeli.

Pochvala může vyznít stejně arogantně jako kritika. “Ty jsi úplný génius!” bez jakékoliv specifikace, co konkrétně se povedlo, může vyznít dost fake.

V knize se dozvíte taky spoustu tipů jak přijímat a dávat zpětnou vazbu jak z pozice nadřízeného, tak podřízeného. Rozebírá se tu i gender nebo úskalí hiringu, například že máme tendence najímat lidi s podobnými ambicemi jako máme my. 

Mně kniha obohatila o několik myšlenek, které v práci určitě využiju, byť nikomu momentálně nešéfuju. Leadem člověk může být i bez této formální pozice, takže doporučuji po knize sáhnout i tak. ❤️ 


Knihu můžete koupit třeba tady v češtině nebo tady v originále. Více o knize se dozvíte taky na ofiko stránkách zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *